Lumbarda
Lumbarda je obec s více než 1000 obyvatel. Je vzdálena šest kilometrů (východně) od města Korčuly. Rozkládá se podél pobřeží v malých zátokách i po okolních kopečcích, a obklopují ji rozlehlá pískovitá pole vinohradů. Do Lumbardy se přijíždí po dobré asfaltované silnici, která vede malebnou krajinou borových lesů a olivovníkových hájů. Zde byla ve III. stol. před Kristem založena řecká (helénská) zemědělská usedlost, ze které pochází Psefizma a Gnathia, vázy z hrobů (dnes v Městském muzeu). Římská villa rustica (selský statek) byla v poli ze severovýchodní strany dnešní obce v blízkosti pobřeží tzv. Bilih žala. Od 16. století stavěli bohatí Korčulané, vlastníci pozemků, v Lumbardě na vybraných místech opevněná letní sídla, a některá z nich jsou dodnes dobře zachovalá a obydlená: tvrze Nobilo, Milina, Kršinić aj. Na kopečku uprostřed staré části obce Veloj glavici se nachází třílodní župní kostel sv. Roka, a v místě je několik menších starých kapliček: sv. Bartul, sv. Petar, Mala Gospa. Obklopen vinohrady, vyjímá se kostelík sv. Križa z roku 1774, před kterým je charakteristické podloubí. ![]() Obyvatelé Lumbardy se po staletí zabývali zemědělstvím, ponejvíce vinařstvím, pak rybářstvím a kamenickým řemeslem. Bylo zde narozeno několik významných současných chorvatských umělců, sochařů a malířů: Ivo Lozica (1910. - 1943.), Lujo Lozica (1934.), Stipe Nobilo (1945.), a nejvýznamnější z nich Frano Kršinić (1897. - 1981.). Jeho dílem je bronzový památník Padlým za II. světové války v centru města a bronzový reliéf Rybáři na budově hotelu. Nedaleko je dům-ateliér a sbírka místního sochaře amatéra, sedláka Ivana Jurjevića-Kneza (1920.) s jeho pracemi v kameni a dřevu. |
|


























Lumbarda 









